Ukázka 1

Hořčík je zásada

a neutralizuje kyseliny za vzniku hořečnatých solí.

Hořčík se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách, je osmý nejčastěji zastoupený minerál na planetě. V mořské vodě je po sodíku druhým nejvíce zastoupeným kationtem (ve sloučeninách s chlorem, bromem a sírou). Vyskytuje se ve všech zelených rostlinách jako součást chlorofylu. Zelené zbarvení rostlin je právě díky chlorofylu, který dokáže absorbovat červené a modré světlo a díky fotosyntéze přeměňovat sluneční energii na energii chemických vazeb sacharidů. Ty slouží jako zdroj energie = potravy pro další živočichy, vč. člověka.

V lidském těle má hořčík velmi mnoho funkcí. Tou nejzákladnější je, že je součástí hlavního zdroje energie našich buněk (kofaktorem enzymu ATP). Pomáhá stabilizaci buněčných membrán – snižuje dráždivost nervů a svalů. Dle Bruce Liptona jsou buněčné membrány tou nejdůležitější jednotkou buňky. Není to jádro, ale naopak membrána. Ta funguje jako naše smysly. Buněčná membrána „vidí, slyší, čichá, chutná, hmatá“ po svém okolí a určuje tak, co se s buňkou stane. Tyto vnější vlivy tak díky membráně epigeneticky ovlivňují přepis genů v jádře. Buněčná membrána funguje jako tekutý krystal, polovodič s kanály. Průchod látek těmito kanály dovnitř buňky pak ovlivňuje procesy v ní samotné.

Na to, aby mohly buněčné membrány dobře fungovat je třeba vytvářet bílkoviny. Hořčík jako takový je součástí samotné struktury bílkovin, kofaktorem enzymů, jež jsou důležité pro tvorbu nejen bílkovin ale i DNA a RNA.

A mnoho dalšího, například zmírňuje úzkosti, bolesti, migrény. Já se zaměřím na

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.